Přírodní prostředí – v rámci něj se zjišťuje především velikost země, podnebí, dostatek vodních zdrojů, orografické podmínky, klima, ve které země leží, nadmořská výška a mnoho dalšího.

Demografické prostředí – zaměřuje se zejména na počet obyvatel dané země, podíl mužů a žen, trendy v populačním vývoji (týkající se zejména velikostí rodin, počtů sňatků či single žijících lidí, rozvodovost…), hustotu osídlení, počet ekonomicky aktivních obyvatel, úroveň dosaženého vzdělání, údaje o zdravotním stavu, stupeň urbanizace…

Technické prostředí – zaměřující se na technickou infrastrukturu země. Jedná se především o úroveň a pokrytí země telekomunikačními službami a sítí, hustota a struktura obchodních sítí, kvalita dopravních sítí a jejich struktura, úroveň finančních služeb…

Právní prostředí – souvisí úzce také s politickým prostředím. V mezinárodním prostředí existuje řada pravidel, která jsou kompatibilní tak, aby usnadňovala mezinárodní obchod. Na druhé straně si však jednotlivé země zachovávají také odlišné právní normy, které mohou být pro podniky rizikem a příčinou jejich neúspěchu.

Politické prostředí – s politickým prostředím souvisí následující pojmy:

·         Kategorizace zemí podle politického rizika – politicky velmi stabilní země, politicky relativně klidné země, politicky neklidné země, země bezprostředně před politickým převratem, země ve válečném stavu.

·         Indikátory politického rizika – mezi hlavní indikátory spadá především politická stabilita země, politický režim, systém politických stran, stabilita vlády, parlamentní a legislativní systém, sociální nepokoje, rasová snášenlivost, náznaky násilí a teroru, nezákonné chování, pirátství v oblasti technologií, vztah domácích obyvatel vůči zahraničním subjektům, a podobně.

Kulturní prostředí – zaměřuje se především na jazyk (verbální a neverbální projevy, úroveň myšlení, řeč těla…), estetiku a umění (oblast týkající se vzhledu, vkusu, stylu, designu, podle toho dochází k vývoji obalu výrobku, k tvorbě reklamy…), hodnoty a způsob života (vztah k hodnotám, k rodině, společenským skupinám, národnímu cítění…), vzdělání (stupeň gramotnosti, podle toho se tvoří reklama a odvíjí se od toho správná srozumitelnost reklamy, návody k používání výrobků…), náboženství (v některých zemích hraje významnou roli, neboť náboženství determinuje lidské hodnoty – některé výrobky tak mohou být zakázané, projevují se odlišnosti ve svátcích, země mají odlišné volné dny v týdnu, odlišné postavení žen ve společnosti…).

Sociální prostředí – úzce se vztahuje právě ke kulturnímu prostředí. Zaměřuje se zejména na sociální stratifikaci společnosti a relativně trvalé rozdělení společnosti. Rozlišují se dvě hlavní sociální skupiny – referenční skupiny (primární a sekundární), aspirační skupiny.