Jde o rostlinu, která má schopnost vázat světelný éter. Ten blahodárně působí nejen na nás, ale i na okolí, ve kterém tato rostlina roste. Dále jsou tyto rostliny pěstovány pro jedlé škrobovité hlízy. Dioscorea kvete malými, jemně vonícími bílými květy.

Co se týče pěstování kořene, tak pacibulky (různých tvarů, podobajících se kuličce), které se tvoří v paždí listů a pomocí kterých se rostlina rozmnožuje, by měly zůstat v zemi 2-4 roky (kvůli lepší výživové zralosti). Pacibulky mohou být buď v květináči, nebo v zemi s hloubkou 30-50 cm.  
Pro pěstování jednoletých hlíz a částí kořenů potřebujeme mít prostor podstatně větší. Vzhledem k hlubokému růstu (může dosáhnout až dvou metrů do hloubky) je nutné kořen pěstovat v jámách, nebo bednách (hloubka až 120 cm, šířka kolem 50 cm) postavených na zem. Samotné rostliny potřebují pro svůj růst oporu, aby se liány (kde jsou listy a později pacibulky) mohly pnout do prostoru. Opora pro 4-8 metrů dlouhé liány musí být stabilní, pevné.
Složení zeminy je vždy písek-sláma-kompost. Jámu nebo bednu naplníme z 80% ideálně křemičitým pískem (zrnitost 0/2), dále asi 20cm slámy a zasypeme vše kvalitní vyzrálým kompostem (nejprve asi 10cm pod okraj, kde vodorovně položíme jednoleté hlízky, ideálně do řad, kde vzdálenost hlízek od sebe je alespoň 20cm a pak dosypeme zbývajícím množstvím kompostu).

V průběhu růstu se na liáně rostliny tvoří malé pacibulky, které sbíráme, až jdou snadno oddělit od stonku. Ty pak uchováváme v neglazované nádobě, do příští sadby (nejdříve po Hromnicích, nebo když už máme jistotu, že nebude mrznout). Samotná sklizeň kořene probíhá, když listy na liáně zhnědnou a šlahouny jdou od kořene snadno oddělit (září až konec listopadu). Při sklizni je nutné dbát velké opatrnosti, kořeny jsou křehké a snadno se zlomí, poškodí. Kořeny i pacibulky uchováváme nejlépe v podzemním sklepě. Pokud nechceme kořeny konzumovat, je možné je nechat přezimovat, jen je nutné dbát na to, aby mráz kořeny nespálil (zakrýt chvojím, listím další zeminou).