Někdy je těžké vyznat se ve všech těch nejrůznějších zkratkách, záložkách, nabídkách, listech, vyhledávačích. Je toho spoustu. Hlavně pokud jste s počítačem a internetem nevyrostli někde na koleni, tak je extrémně těžké se vůbec dostat do něčeho takového. Naprosto největší obtíž je v tom, že by se člověk klidně i ponořil do toho internetu, ovšem nikdo mu neposkytne manuál.

On totiž k internetu nechodí ani návod a pro člověka, který není internetu znalý, je velmi těžké odlišit, na co stojí za to kliknout a na co raději neklikat. Tím největším problémem naší doby je samozřejmě to, že nedokážeme tak nějak s jistotou rozlišovat pravdivost a nepravdivost informací a že tak nějak kriticky nepřemýšlíme. Samozřejmě je něco jiného, pokud kriticky nepřemýšlí vysokoškolák, což je ostuda a něco jiného je to, že kriticky nepřemýšlí například starý důchodce, který celý život dělal někde dělníka.

Často nerozlišujeme

Největší problém je v tom rozlišit, co je obsahem stránky, kterou chceme hledat, co je reklama a co je například něco, co tam nepatří. Potom často dělá problém klikání a záložkování a vůbec, mít zapnuté dvě stránky najednou je pokročilá matematika a magie. Je však nutné sžít se i s těmito částmi internetu, abychom jej mohli skutečně plnohodnotně využívat. Člověk by se měl hlavně pořádně naučit číst. A také kriticky myslet. Řadě věcí se totiž člověk vyhne, pokud má alespoň základy nějakého kritického myšlení vštípeného ze školy či z práce. To se potom naprosto jinak vyzná ve změti informací a zpráv, které se na něj valí z internetové lóže.

Jako když jedete dolů z kopce

Kritické myšlení při brouzdání internetu je stejně platné jako lyžařský kurz před tím, než jedete sjíždět nějakou černou sjezdovku. Pořád to záleží jenom na vás, ale vždycky pomůže, když vám někdo řekne, co a jak nebo máte tak nějak vrozeno, co máte vlastně dělat. Třebaže sjíždět napřímo sjezdovku, byť i modrou, není úplně nejlepší. A stejné je to i s internetem – nejezděte rychle, zkuste zpomalit, dokud nechytíte grif.