Moje teta měla opravdu velkou smůlu na muže. Teta mi vždycky říkala, že až to budu hledat nějakého muže nebo partnera pro život, že si mám hledat opravdu pečlivě. Že ne všichni muži se zdají být perfektní. A ona prý měla velké potíže, než jsi sehnala nějakého muže. Jednou mi vyprávěla takový příběh, z kterého opravdu šel mráz po zádech. Teta si psala s jedním mužem, který byl ještě stále na vojně. Já o tom nic moc nevím, protože za mě už vojna vůbec nebyla. Ale nevím, jestli je to dobře. Protože já si myslím, že dnešní muži by měli opravdu chodit na vojnu. Nebo vy si to nemyslíte? Myslím si, že alespoň rok by všem mužům tady u nás v České republice prospěl, protože když se dívám okolo sebe, tak vidím pouze může, kteří by absolutně nedokázali ochránit náš stát. Vždyť jaký muž umí v dnešní době držet zbraň? Myslím si, že asi žádný, když ani neměli možnost zbraň mít.

Takže si myslím, že nejlepší nápad by byl, aby všichni muži měli povinnou vojenskou službu, alespoň jeden rok. Myslím si, že by to absolutně žádnému muži neuškodila. Ale abych se vrátila k tetě. Teta si psala s tím vojákem. Voják se jí zdál být opravdu dokonalý, jenomže když on skončil vojenskou službu, tak se na tetu vykašlal. Přitom on tetě všechno nasliboval a chudák teta mu všechno uvěřila.

Ona byla potom velmi nešťastná, protože mu věřila a všude se s ním chlubila, že už bude mít brzy manžela. Je to opravdu smutná pohádka. Proto já si dávám opravdu velký pozor, než si najdu nějakého muže, protože nechci dopadnout jako teta. Chci být v životě šťastná, takže musím taky vybírat opravdu pečlivě nějakého muže, než si ho pustím k tělu. Víte, já sázím raději jen na jistotu nechci hazardovat, jsme moc citlivá a zradu bych snášela opravdu hodně špatně. Proto jsem si řekla, že raději vyčkám, až bude ten nejlepší čas.